Pozdě, ale přece

Dne 6.2.2016 jsem se zúčastnil demonstrace na Hradčanském náměstí.

Pohled k Hradu a pódiu

Byl jsem velmi zvědav na průběh akce, ze které jsem pak odcházel ve velmi pozitivním rozpoložení. Není nám jedno, co se tady bude dít, jsme schopni kvůli tomu snášet určité nepohodlí a umíme se k sobě chovat ohleduplně a slušně. To jsou hodnotné devizy, a je to dramatický rozdíl vůči chování našich politiků a slunečních pomatenců. Projevy byla slušné a k věci. O počtu účastníků už bylo napsáno hodně, připojuji nějaké fotky pro představu.

Pohled k arcibiskupství. V levém horním rohu pomoc a ochrana.

Pohled dozadu

Rytíř, ochránce křesťanství

Spořádaný odchod po průchodu úžinou smrti

Policie

Jednotliví řadoví policisté se chovali slušně a zdvořile. Po celou dobu nám pomáhal a chránil nás vrtulník nad našimi hlavami, není nad to, být chráněn. Policie jako celek podle mne dost vážně selhala. Nechci teď mluvit o provokaci před budovou 4. správy StB, k tomu nemám co nového dodat. Policie podle mne dost vážně selhala umožněním šikany anarchistům, či co to bylo za plevel na Zámeckých schodech. Ruku v ruce s Prahou, která umožnila sevřít Hadčanské náměstí ze všech stran, donutila těch cca 15000 lidí odcházet úzkou Kanovnickou ulicí. V té úžině jsem měl docela strach, kdyby vypukla panika, spousta lidí by se tam musela ušlapat. Přesto, že byla ohlášena demonstrace před ÚV, nebyli jsme tam vpuštěni. Konala se tam policejní diskotéka se Sobotkovými rebjaty. Vrtulník samozřejmě pořád pomáhal a chránil. Ale jel jsem stejně domů spokojen.

 Ochrana a pomoc

Policejní dýza pro Sobotkova rebjata