Jiří Zajíc

Osobní web

Statistika

Počet zobrazení článků
148731

Připojeni

Právě přítomno: 291 hostů a žádný člen

Citát

Sezóna v pekle

SEZÓNA V PEKLE

(výňatky)

Nemýlím-li se, býval svého času můj život hostinou, při které se otvíralo kdejaké srdce, při které tekla vína všeho druhu.

Jednou večer jsem si posadil na klín Krásu. - A shledal jsem, že je hořká. - A urážel jsem ji.

Obrnil jsem se proti spravedlnosti.

Utekl jsem. Vám, ó čarodějnice, ó trampoty, ó nenávisti, byl svěřen můj poklad!

Dospěl jsem až tam, že v mé mysli pohynula veškerá lidská naděje. Vrhl jsem se tlumeným skokem dravce na každou radost, abych ji zadusil.

Svolal jsem katy, abych se zahryzl při dokonávání do pažby jejich pušek. Svolal jsem pohromy, abych se udusil pískem, krví. Neštěstí bývalo mým bohem. Natáhl jsem se do bláta. Osušil jsem se v povětří zločinu. A zahrál jsem pěkné, ztřeštěné kousky.

A jaro mi přivodilo ohavný, idiotský smích.

Nuže, napadlo mne, když jsem se právě nedávno ocitl takřka v posledním tažení abych se dal do hledání klíče k někdejší hostině, v níž bych možná zase nabyl chuti k životu.

Tímto klíčem je Milosrdenství. - Toto vnuknutí svědčí o tom, že jsem snil!

"Zůstaneš hyenou..." atd., křičí zlý duch, který mne ověnčil tak rozkošnými máky. "Vysluž si svou smrt za všechny své choutky, za sobectví a za všecky smrtelné hříchy."

Ach, příliš jsem jich přebral: - Avšak zapřísahám tě, drahý Ďáble, jen ne tak podrážděný pohled! A zatím, než dojde na těch několik posledních drobných podlostí, vytrhuji ze svého zatracencova zápisníku těchto několik odporných lístků pro tebe, kterému se líbí na spisovateli nedostatek popisného a poučného nadání.

ARTHUR RIMBAUD

O blaženém životě

...nejvíc oklamou cesty nejvyšlapanější a nejfrekventovanější. Na nic nesmíme dbát víc než na to, abychom nešli jako ovce za stádem těch, kteří kráčejí před námi - to bychom nemířili tam, kam se má jít, ale tam, kam jdou ostatní.

Nic nás neuvrhne do větších potíží, než když se řídíme hlasem davu přesvědčeni, že nejlepší je to, co přijal obecný souhlas lidí, když máme před sebou četné příklady a když náš život neřídí rozum, ale opičení. Odtud ta obrovská spousta lidí, kteří padají jeden přes druhého. Tak jako když se lidé při velkém návalu vzájemně na sebe tlačí, nikdo nepadá, aniž by s sebou strhl druhého, a první jsou zkázou těch, kteří stojí za nimi, něco takového můžeš vidět v životě obecně: nikdo nechybuje jen ke své vlastní škodě, avšak je příčinou a původcem chybování druhých. Je totiž škodlivé družit se k těm, kteří jsou před námi, a vzhledem k tomu, že každý raději věří druhému, než aby sám přemýšlel, nikdy si člověk netvoří vlastní soud o životě, ale omezuje se na víru, a v důsledku toho chyba přecházející z jednoho na druhého námi kymácí a sráží nás do propasti. Příklady druhých nás hubí, a uzdravíme se, jen když se odloučíme od davu.

Copyright © 2019. All Rights Reserved.